Poprvé jsem se s Montessori pedagogikou setkala v Irsku, kde jsem před dvaceti lety pracovala jako učitelka v mateřské škole a absolvovala Montessori kurz zakončený diplomem.
Už tehdy jsem si uvědomila, že právě tohle je cesta, kterou chci v životě jít. Chci se věnovat dětem, vzdělávat je a být součástí jejich fascinujícího vývoje a myšlenkových procesů. Práce s dětmi je pro mě velmi kreativní a naplňující.
Po návratu do Čech jsem vystudovala vysokou školu v oboru Učitelství pro mateřské školy na Univerzitě Karlově v Praze. Získala jsem zkušenosti v různých mateřských školách – státních i soukromých, tradičních i Montessori.
Díky těmto zkušenostem mohu porovnávat různé přístupy. Klíčovou roli v každé mateřské škole však hrají učitelé. Jejich kvalita spočívá nejen ve vzdělání, ale také v laskavosti a nadšení pro práci s dětmi.
Současně s prací učitelky jsem vždy učila angličtinu pro děti. Miluji být kreativní, tvořit hry a pomůcky pro jejich výuku. Na mateřské dovolené jsem založila úspěšný projekt Englishland, pod jehož hlavičkou stále učím angličtinu pro děti a vzdělávám další lektory. Tvořím pro ně pohybové a hudební hry i interaktivní pomůcky, které jim pomáhají vést lekce zaměřené na mluvenou angličtinu. Podporuji je, aby učili děti anglicky hrou a přirozenou cestou.
Angličtina mi byla vždy blízká, a proto jsem chtěla tuto možnost dopřát i mým dětem.
V předškolním věku děti procházejí citlivým obdobím, kdy mají zvýšenou schopnost osvojit si jakýkoliv jazyk. Proto je ideální vystavit je dalšímu jazyku, který mohou „nasát jako houba“. Děti se jej naučí přirozeně, s lehkostí, jen tím, že jsou v prostředí, kde se daným jazykem mluví. Přála jsem si, aby i mé děti mohly být obklopeny angličtinou.
Doma jsme však mluvili přirozeně jen česky a v našem okolí jsem nenašla žádnou bilingvní školku s respektujícím přístupem.
Když moje prvorozená dcera dosáhla školkového věku, měla jsem jasnou představu, jakou školku pro ni chci. Snila jsem o bilingvní školce, kde je respektující a individuální přístup. Kde není tlak na výkon, soutěživost ani porovnávání s ostatními dětmi. Místo, kde se děti nebudou strašit čerty nebo takzvaně „šikulkovat“.
Předem jsem věděla, že o tradiční státní školku mít zájem nebudeme. Samozřejmě i v tradičních školkách jsou výborní učitelé a promyšlená metodika, ale podle mých zkušeností je školka vždy především o lidech – o učitelích. Problém je, že rodiče často nemají možnost opravdu nahlédnout do každodenní atmosféry školky.
Během své praxe učitelky jsem se setkala s mnoha příběhy ze „zákulisí“. Například jedna učitelka zavřela dítě do kabinetu za to, že „zlobilo“. Když si pro dítě přišli rodiče, učitelka ho nemohla najít, protože zapomněla, že ho tam zavřela. Připomněly jí to ostatní děti.
V jiné školce učitelka dítě zastrašovala: „Když teď hned nepůjdeš z té zahrady, zavřu tě tady a umřeš.“
Jindy si učitelka nevšímala dítěte plačícího po mamince v šatně a řekla mu: „Tady moc nebreč, stejně ti nikdo nepomůže.“
Takové necitlivé situace vůči dětem jsem za svou praxi zažila mnohokrát a věděla jsem, že takové přístupy nechci nikdy dopustit u svých dětí.
Protože jsem přesvědčená, že kvalita školky závisí na lidech, nechtěla jsem spoléhat jen na štěstí, že moje děti budou mít „milou paní učitelku“. Chtěla jsem školku, kde děti získají dovednosti potřebné pro život a kde budou rozvíjeny v prostředí, které je bezpečné, respektující a podnětné.
Hovořím především o rozvoji sociálních dovednosti, zdravém sebevědomí, respektu, samostatnosti a schopnostech učit se.
Učení je totiž celoživotní proces. Abychom mohli růst a držet krok s dnešním světem, musíme se neustále vzdělávat – a dělat to s radostí.
Znám mnoho lidí, kteří po ukončení školy ztratí chuť učit se dál. Tento odpor je často brzdí v jejich osobním i profesním životě. Žijí pak své průměrné životy se svými průměrnými platy a nejsou ochotni na sobě pracovat. Kde se však ten odpor k učení bere? Děti se přece rodí zvídavé, nadšené objevovat svět. Kdy a proč se tato přirozená touha zlomí?
Začala jsem toužit po místě, kde se k dětem přistupuje s respektem k jejich individualitě, kde je sebedůvěra dětí podporována, nikoli ničena.
Místě, kde se děti učí pracovat s chybami, místo aby se za ně kritizovaly. Kde jsou motivovány k dalšímu růstu, nikoli srovnávány či zahanbovány.
Toto jsou dovednosti, díky kterým mají děti mnohem větší šanci uspět v životě.
Přeji si vychovávat děti, které milují učení, chtějí poznávat a rozvíjet se. Děti, které jednou obohatí svět svými talenty – ať už v podnikání, politice, sportu či jiných oblastech. Chci, aby z naší školky odcházeli budoucí lídři, kteří se nebojí jít za svými sny.
Mé představy o vzdělávání naplňuje Montessori pedagogika.
V našem okolí však Montessori školka nebyla, a tak se zrodil velký sen – otevřít svou vlastní. Mojí hlavní motivací byly nejen mé děti, ale i touha ukázat světu, že to jde dělat jinak: promyšleně, smysluplně, s respektem a laskavostí ke každému dítěti.
Prvním krokem bylo najít vhodnou budovu s příjemnou zahradou. To byl trochu oříšek, ale po roce hledání jsme našli ideální místo. Je sice dál od našeho bydliště v Újezdě nad Lesy, ale za kvalitním vzděláváním budeme ochotně dojíždět. Navíc je školka blízko lesa, což je pro děti skvělé prostředí.
Nyní probíhají intenzivní přípravy, a školka se otevře v září 2025 a já se nemohu se dočkat. Moji cestu k otevření prestižní Montessori školky sdílím na sociálních sítí. Srdečně vás zvu ke sledování: Facebook a Instagram.
Těším se na vaší podporu.
I support a compassionate approach to children and focus on creating a safe and stimulating environment where they can grow and develop their full potential.
Podporuji laskavý přístup k dětem a zaměřuji se na vytváření bezpečného a podnětného prostředí, kde mohou růst a rozvíjet svůj plný potenciál.