Respectful Approach

Co je to respektující přístup?

Montessori CZ /

Co je to respektující přístup? A proč to není volná výchova?

Někomu může respektující výchova připadat jako trend moderního rodičovství a mnozí stále netuší, co si pod tímto pojmem mají představit. Často se tak stává, že je tento přístup mylně vysvětlován a zaměňován s tzv. volnou výchovou. Ta je chybně interpretována jako stav, kdy si děti mohou dělat, co chtějí, nemají žádné hranice, a výsledkem je obava, co z nich vyroste.

V tomto článku bych ráda vysvětlila, co respektující přístup ve skutečnosti znamená, jak se liší od volné výchovy a uvedla konkrétní příklady, jak k dětem přistupovat tak, aby z nich vyrostli sebevědomí a laskaví jedinci, kteří se chovají s úctou k ostatním lidem, zvířatům, věcem a především sami k sobě.

Co je respektující přístup?

Respektující přístup k výchově je založen na vzájemném respektu mezi dětmi a dospělými. Znamená to vnímat dítě jako rovnocenného člověka. s jeho vlastními potřebami, emocemi a názory. Termín „rovnocenný člověk“ však neznamená, že dítě má stejná práva jako dospělý. Znamená to, že i dítě má své vlastní potřeby, emoce a názory, na které bychom měli brát zřetel, místo aby byly přehlíženy nebo odbývány. 

Ignorování těchto aspektů může vést k tomu, že z dítěte vyroste jedinec bez schopnosti vyjádřit svůj názor, nebo naopak někdo, kdo svůj názor neprojevuje kvůli obavám z odmítnutí. U temperamentnějších povah se toto může projevit jako nutkání své názory prosazovat agresivním způsobem. Respektující přístup tedy pomáhá budovat zdravé sebevědomí a schopnost komunikovat otevřeně a nenásilně.

Zdravé nastavování hranic

Respektující přístup zároveň pomáhá v nastavování zdravých hranic, podporuje dialog a společné hledání řešení místo autoritativních příkazů a trestů, čímž učí děti, jak se efektivně domlouvat a respektovat druhé. Poskytuje jim prostor k samostatnému objevování a rozvoji, což posiluje jejich sebedůvěru a schopnost nést odpovědnost za své činy. Díky respektujícímu přístupu se děti učí empatii a to jim pomáhá lépe porozumět sobě i ostatním.

 

Je to taková příprava pro jejich budoucnost, aby se z nich stali vyrovnaní, zodpovědní a sebevědomí dospělí, kteří budou schopni tvořit zdravé vztahy a čelit životním výzvám.

Respektující přístup neznamená, že dítě vždy dostane vše, co chce, nebo že jeho přání mají větší váhu než pravidla a potřeby rodiny či skupiny. 

Naopak, tento přístup učí děti, že respekt je vzájemný – stejně jako rodiče respektují dítě, dítě se učí respektovat ostatní.

Respektující přístup není volná výchova!

Jedním z častých omylů je, že respektující přístup je totéž co volná výchova. Ve skutečnosti se však jedná o dva zcela odlišné koncepty:

  • Volná výchova: Vychází z přesvědčení, že dítě by mělo být zcela svobodné, bez omezení a pravidel, aby mohlo naplno rozvíjet své přirozené schopnosti. Dospělý zde funguje spíše jako pozorovatel než jako aktivní průvodce.
  • Respektující přístup: Naopak kombinuje svobodu s jasně stanovenými hranicemi. Dítě má možnost volby a svobody v rámci určitých pravidel, která mu dávají pocit bezpečí a učí ho zodpovědnosti.

Například: Když dítě nechce jít spát, při respektujícím přístupu rodič nezvolí volnou výchovu („Dobře, můžeš si jít lehnout, kdy chceš.“), ale spíše hledá dialog: „Rozumím, že ještě nechceš spát, ale tělo potřebuje odpočinek. Chceš si vybrat, jestli si nejdřív přečteme knížku, nebo si zazpíváme?“

Jak můžete uplatnit respektující přístup k dětem?

  • ŘEŠENÍ KONFLIKTŮ:

Místo: „Uklidni se a přestaň křičet!“ 

Zkuste: „Vidím, že tě něco rozčílilo. Chceš mi o tom povědět?“

Dítě se naučí vyjadřovat své emoce a řešit problémy slovy, místo aby reagovalo impulzivně.

  • NASTAVENÍ HRANIC:

Místo: „Musíš si uklidit pokoj hned teď!“ 

Zkuste: „Je potřeba uklidit pokoj.Chceš začít teď, nebo po večeři?“

Dítě získává pocit autonomie, ale zároveň chápe, že úkol je nutné splnit.

  • PODPORA SAMOSTATNOSTI:

Místo: „Ne, udělám to za tebe, bude to rychlejší.“

Zkuste: „Pojď, ukážu ti, jak na to, a pak to můžeš zkusit sám.“

Dítě si osvojí nové dovednosti a získá důvěru ve své schopnosti.

  • ŘEŠENÍ CHYB:

Místo: „To je špatně, udělej to znovu!“

Zkuste: „Zkusíme to společně ještě jednou. Co myslíš, že bys mohl udělat jinak?“

Dítě se učí, že chyby jsou přirozené a slouží k učení.

Proč volit respektující přístup? Respektující přístup pomáhá dětem cítit se přijaté a milované takové, jaké jsou. Zároveň je učí zodpovědnosti a samostatnosti. Výzkumy ukazují, že děti, které vyrůstají v respektujícím prostředí:

  • Mají vyšší sebevědomí.
  • Lépe zvládají konflikty a stresové situace.
  • Rozvíjejí empatii.
  • Rozvíjejí schopnost naslouchat ostatním.
  • Mají zdravější vztahy s rodiči i s vrstevníky.

Jak začít praktikovat respektující přístup?

Naslouchejte a berte dítě vážně:

Když vaše dítě přijde s problémem, třeba že si nechce uklidit hračky, místo odpovědi „Udělej to hned“ zkuste: „Vidím, že se ti nechce. Co kdybychom to udělali společně?“

Když dítě pláče nebo se vzteká, zkuste říct:

„Vidím, že jsi naštvaný. Chceš mi říct, co se stalo?“ To pomáhá dítěti rozpoznávat a vyjadřovat emoce.

Hledejte řešení společně:

Pokud dítě odmítá jíst zeleninu, zkuste se ho zeptat: „Co kdybychom společně vybrali, jakou zeleninu chceš zkusit dnes?“

Při plánování víkendu ho zapojte:

„Co bys chtěl o víkendu dělat? My bychom rádi na procházku, co by se líbilo tobě?“

Stanovte jasné a laskavé hranice:

Pokud dítě chce zůstat déle vzhůru, můžete říct: „Rozumím, že si chceš ještě hrát. Ale tělo potřebuje odpočinek, aby mělo energii na zítřek. Můžeš si vybrat, jestli chceš číst knížku, nebo si jen povídat před spaním.“¨

U mladších dětí nastavte hranice vizuálně, například obrázky, které znázorňují denní režim.

Buďte příkladem:

Pokud chcete, aby se dítě omluvilo, když udělá chybu, ukazujte to svým chováním. Například: „Promiň, že jsem na tebe před chvílí křičel. Měla jsem špatný den, ale to není tvoje chyba.“

Respektujte jeho osobní prostor:

Když chce být samo, nenaléhejte, ale dejte mu čas a prostor.

Respektující přístup není o tom, že děti mohou vše, co chtějí. Jde o to, jak s nimi mluvíte, jak je zapojujete do řešení situací a jak jim ukazujete, že respekt je oboustranný.

Respektující přístup není o tom, dát dítěti naprostou svobodu bez pravidel. Jde o hledání rovnováhy mezi svobodou a zodpovědností, mezi pochopením a vedením. Tento přístup vychází z přesvědčení, že děti si zaslouží být respektovány jako plnohodnotné osobnosti – stejně jako my dospělí.

Při respektujícím přístupu se nejedná o „snadnější“ nebo „méně náročnou“ výchovu. Naopak, vyžaduje od dospělých více trpělivosti, empatie a ochoty hledat společné cesty. Výsledky však stojí za to – harmonické vztahy, sebevědomé děti a spokojenější rodina.